Forever together

29. ledna 2012 v 20:20 | Lily x) |  Povídky

Já - Mikey
Sany - Gee


Mikey:

Je středa. Další zas*anej den v zas*aný škole. Všichni mě nesnáší a já je. Jedinej, kdo se se mnou baví je můj brácha. Ale ve škole se mi taky rači vyhýbá. On je ten dokonalý, kterýho maj všichni rádi. Chápu, že se mi vyhýbá, ale proč dělá, jako bysme nebyli sourozenci….no nic tohle nemá cenu. Litovat se. To je fakt všechno co umím, ale co jinýho mi zbývá? Co? Nic…

Gerard:

No.. Dnešek nebyl zrovna nejlepší.. Pětka z chemie, to zas bude mamka šílet.. Oproti Mikeymu, kterej nosí samý jedničky.

Nechci se do tý školy už vrátit.. To jak se na mě vždycky Mikey dívá, když se potkáme na chodbě mě ničí.. Jako kdybych ho neměl rád.. Jako kdybych se za něj styděl.. Nestydím. Ale bojím se.. Ne o pověst.. Ale když si uvědomím, co dělají jemu. Každý den ho mlátí.. Ani slovní nadávce se nevyhne.. Pochybuju, že bych něco takovýho snášel každej den.. Proto se s ním nebavím.. Vlastně se pokouším nebavit se ve škole s nikým..

Mikey:

A je to tu zas. Někdo mi nadává do emaře. Nijak nereaguju, zvykl sem si a navíc odepírat mu to nemůžu, neříkám , že sem, ale řežu se, chodím v černym a od ostatních si držim odstup. BUM! Ležím na zemi a čekám, než do mě přestanou kopat a odejdou. Je po všem. Slyším kroky. Někdo si ke mně sedá a hladí mě po hlavě. Podívám se, kdo to je.

"Gee, co tu děláš, někdo tě se mnou uvidí"

"To mi je jedno Mikey, si můj brácha…proč si tohle necháš líbít?"

"Co jinýho mi zbývá, nemůžu se jim postavit, zbili by mě ještě víc"

"Ohh Mikey" Gee mě objal. Schoulím se mu do náručí a tiše brečím.



Gerard:

Achjo.. Tohle je už děsný.. Je mi ho líto..

,,Pojd domů Mikey." pomohl jsem mu vstát..

Proč si na něj všichni takhle zasedli? je to přece můj brácha..

.. Ani když jsme dorazili domů, Mikey na mě odmítal promluvit.. Bylo mi ho líto.

,,Mikey... No tak.." odvrátil hlavu a sundal si mikinu... Na jeho rukou jsem uviděl jizvy.. a i nový zářezy..

,,Mikey?! Děláš si ze mě srandu?!"



Mikey:

Gee si všiml mých řezů. Sem v háji, tohle mi bude vyčítat napořád.

"Gerarde nestarejse, není to tvoje věc"

"Ale je do prčic, seš můj brácha, nenechám tě zničit si život"

"Jakoby se stalo…" Šel jsem k sobě do pokoje a zabouchnul za sebou dveře. Dal sem si do uší sluchátka a na plný pecky pustil smashing pumpkins. Z nočního stolku sem vytáhnul žiletku a dal sem si jí k ruce. Jeden pohyb a cítil jsem ten příjemnej až nepříjemnej pocit úlevy, krev mi stékala po ruce a kapala na moje oblíbený kalhoty. Ozvalo se pípnutí.

"Sakra to se mi to muselo vybít zrovna teď?!?" Odhodil sem mp3 na postel.

Z ničeho nic mi do pokoje vlítnul Gee.



Gerard:

,,Co to-," otevřel jsem pusu v udivení

,,Mikey!" rozeběhl jsem se k němu a chytil ho za ruku ,,Proč si to udělal?!"

vyndal jsem si z kapsy kapesník a obvázal mu jím zápěstí..

Hluboce jsem vydechl a chtělo se mi brečet..

,,Nemám na vybranou Gerarde!"

,,Ale máš! Tohle není řešení..Jen to tím zhoršíš."neodpověděl mi...

,,Bože.." řekl jsem o bejmul ho.. ,,Tohle už nikdy nedělej, rozumíš?!"



Mikey:

"Promiň Gee" omluvil jsem se, ale vlastně sem ani nevěděl za co.

Gee se mi podíval do očí "Už nikdy! Pamatuj"

Najednou sem dostal nutkání ho políbit. Nevím proč, ale prostě…naše rty se spojili. Chvíli jsme se jen líbali, ale pak sem Geemu zavadil o už dost narostlý rozkrok. Přestal jsem ho líbat a podíval jsem se na něj. Gee najednou řekl, co sem nikdy nečekal.

"Mikey, já tě chci, moc tě chci"

Jen tohle stačilo k tomu, abych se na něj vrhnul. Rychlostí blesku sem mu začal stahovat kalhoty, měl jsem štěstí, že neměl ty jeho děsně uplý, ve kterých má sexy zadek. Tyhle šly lehce stáhnout. Kalhoty byly pryč, zbývaly už jen trenýrky, který mu teď byly značně malý. Sundal sem i ty. Pak sem je rychle stáhnul sobě. Natáhnul jsem se k nočnímu stolku a vytáhl lube.

"Počkej Mikey, chci to udělat já"

Natřel sem teda Gerardovi jeho malýho velkýho Gerarda a klekl sem si na čtyři. Gee mě chytil za boky a opatrně do mě vniknul bez jakýkoliv přípravy. Chvilku ve mně zůstal a pak začal přirážet. Bylo to něco neuvěřitelnýho. Naše těla spolu souzněla v tempu, které Gee nasadil. Postupně zrychloval. Měl jsem pocit, že puknu slastí, která mě zaplavovala. Myslel sem, že to už víc nejde, ale přecejen… Gee se mi dostal rukou k rozkroku a začal mě honit. Ohh tak tohle bylo na mě moc. Nic takovýho sem v životě nezažil a asi jen tak znova nezažiju. V podstatě to bylo moje poprvé.

"M-Mikey..už..uuuužž, ohh" Gee se udělal a já chvíli po něm. Zhroutil se mi na záda. Přerušovaně jsme dýchali a ani jeden z nás neřekl ani slovo.

"Gee seš úžasnej"



Gerard:

Chvíli po tom, co jsme se s Mikeym oblíkli, přišli rodiče..

Ještě že nepřišli o pár minut dřív..

Radši jsem hned zalezl zpátky k sobě do pokoje a přemýšlel o tom, co se ted stalo.. Připadal jsem si provinile.. Jako kdybych Mikeyho zneužil..

Bylo to ale.. no.. úžasný.. Asi se z toho budu otřepávat hodně dlouho..

Radši si jdu pustit nějakou hudbu.. Sáhl jsem po prvním CDčku, co mi padlo pod ruku-Iron Maiden.. Dal jsem hlasitost na maximum a ignoroval mamku jak na mě křičela z prvního patra, abych to dal míň.

Fallen angel.. Tu písničku miluju.



Mikey:

Gee odešel z mýho pokoje a já dál ležel na posteli, bez pohybu, nechápajíc, co se právě stalo. My se spolu vyspali…bože..toužil jsem po tom už dlouho, ale je to přece můj brácha. Nevím, co si o tom myslet…každopádně to bylo úžasný.

Z Gerardova pokoje začalo řvát Fallen angel…tu písničku jsem zbožňoval, s Geem sme na tom byli v hudbě stejně….slyšel sem, jak na něj mamka křičí, aby to dal potišejc, ale on jí jako vždycky neposlechl. Celej on.

Dnešek byl náročnej, musel sem si odpočinout. Schoulil jsem se do klubíčka a přemýšlel tak dlouho, dokud jsem neusnul.



Gerard:

Dneska jsem se skoro nevyspal.. Bodejď by jo.

Pořád sem musel myslet na to co se stalo.. To je jedno z mých prokletí:,,Přemýšlení". (:D)

Podíval jsem se na hodiny.. 7:40?! Za dvacet minut mám být ve škole.. Proč mi někdo neřekl, že už je tolik?

Zvedl jsem se z postele a rychlostí blesku se začal oblíkat..

Když jsem dorazil do školy a minul na chodbě Mikey, naše pohledy se setkaly a já se musel usmát..

Bylo to ještě divnější než obvykle..



Mikey:

Ráno jsem se probudil celej polámanej. Naprosto všechno mě bolelo. S námahou jsem vstal a vykonal ranní potřebu, a pak jsem se šel osprchovat. Když sem vylezl ze sprchy oblíknul a vyšel z pokoje. Napadlo mě jít vzbudit Geeho. Potichu jsem vkročil k němu do pokoje…Gee spal, byl tak roztomilej, ale ve tváři měl i ze spánku starost…o čem se mu asi zdá. No nebudu ho budit, je moc rozkošnej na to, abych to dokázal. (*vzpoměla si na jednu fotku* :DDDD) Sešel jsem dolů, nasnídal se a pak vyrazil do školy.

Tam na mě opět zíraly ty nesnášenlivé tváře. Rači sem se schoval na záchodě, tam mě nikdo nenajde. Sedl sem si do kabinky a přitáhl si nohy k tělu. Pořád sem přemýšlel co k Gerardovi citím. Nebyla to jen bratrská láska, ale něco víc…

Za chvíli zvoní, musím do třídy. Na chodbě jsem potkal Geeho, když se naše pohledy setkali Gee se usmál. V tu chvíli mi to došlo. Já ho MILUJU!!



Gerard:

Už se těšim domů, až budu moct obejmout Mikeyho.. A políbit ho.

Jen jsem na to pomyslel, musel jsem se oklepat..

A zase mě přepadl ten provinilý pocit.. Co když na to příjdou ve škole? A ještě hůř.. Co když na to příjdou naši?! Vykulil jsem oči.

To se nesmí stát.. Byl by z toho průšvih!



Mikey:

Jak se to mohlo stát?!? Zamilovat se do kluka a ke všemu do sourozence. To je nezákonný. Přemýšlel jsem o tom celou dobu ve škole. Pořád mi to nějak nedocházelo. Jak? Jak sem se do něj mohl zamilovat? Bože!! Je to špatný, vím to, ale nemůžu jinak, bez něj bych asi…Z přemýšlení mě vyrušilo zvonění, poslední zvonění. Konečně domů.

Když sem přišel domů, Gee tam ještě nebyl…asi ho něco zdrželo. No nic, nemám co děla, asi půjdu psát úkoly. Zalezl sem si k sobě do pokoje a na stůl hodil sešit matiky a dal se do počítání…





Gerard:

Dneska mi zavolal Frank.. Už rok jsem ho neviděl.. Prý přestoupil na školu v našem městě a viděl v ní mě.. Takže super..

Zítra o velký přestávce s nim mám spicha u třídy chemie.. Už se těšim, až ho zase uvidím

*Druhý den* (:D:D:D:D)

"Tak kde je?" Zamumlal a koukl se na hodinky.. Když jsem zase vzhlédl, stál předemnou. Neubránil jsem se tomu a musel ho obejmout.

"Ahoj.. Sem rád že tě zas vidim" řekl mi nadšeně.

"To spíš já" usmál jsem se



Mikey:

Šel jsem po chodbě a mířil do učebny chemie, po velký přestávce tam máme hodinu, ale rači chodím dřív. Už z dálky jsem u dvěří rozpoznal Gerardovy linie, s někým si povídal. Zrychlil jsem krok, abych mohl co nejdřív pozdravit Geeho. Když jsem k němu došel, s úsměvem jsem ho pozdravil, ale když sem se podíval s kým si to povídá, okamžitě mi úsměv zmizel z tváře. Byl to Frank, Gerarduv bývalý kluk.

Gee se kvůliněmu moc nabrečel, když se rozešly, protože se Frank musel odstěhovat. Pro Gerarda to bylo hrozný, ale já s ním mohl od tý doby trávit víc času. Ale teď, když je zpátky, budu to třetí kolo u vozu….

Nesnáším tě Franku!!!



Gerard:

Jsem tak rád že je Frank zase tady.. Je to teď mezi náma jiný, když je můj bejvalej.. Ale myslim že budem zase dobrý kamarádi..

Akorát Mikeymu trochu ztuhla tvář, když ho uviděl.. Od tý doby, co Frank odešel jsme se s Mikeym dost sblížili, asi má srach. Ale nejsem si jistej.. Asi by mi to řekl sám.



Mikey:

"Jé ahoj Mikey" pozdravil mě radostně.

"Čau" odpověděl jsem mu bez zájmu a rači zalezl do třídy. Dnešek začal tak hezky a on mi ho musel zkazit…Teď mi Geeho vezme, mojí jedinou lásku. Vážně ho nenávidím, proč se musel vracet, všechno tak akorát zkazí.

Přetrpěl jsem si dnešní den v mukách. Z testu sem dostal 4 a to normálně mívám jedničky. Není to fér…život není fér, proč sem se musel narodit, kdybych nebyl, všichni by se měli líp. A je to tu zas…opětovně se lituju, ale nic jinýho mi nezbývá…už vím co budu dělat, až přídu domů. Od tohohle všeho mi pomůže moje jediná kamarádka. Nechci se zabít, ale aspoň trochu si potřebuju ulevit…Stejně na mě nikomu nezáleží o řez víc nebo míň, nesejde na tom…



Gerard:

Měl jsem o Mikeyho ještě větší strach, když mě uviděl s Frankem a nedokázal ani pořádne pozdravit..Teda.. Asi možná neměl náladu. Ale stejně je mi ho líto.. Tahle situace tomu všemu nějak extra nepomohla.. Vlastně to jenom zhoršila..

Mám jenom sebepoškozujícího bráchu, kterýho mám víc, než jenom rád a pak jednoho bejvalýho, kterej má o mě zase zájem..

Nepřeřekl jsem se.. Frank mi to dneska na chodbě pověděl. Že se vrátil hlavně kvůli mě. Celkem mě to zarazilo, mám přece Mikeyho.. Ale nemohl jsem ho odmítnout.. Chci s ním být aspoň kamarád..



Mikey:

Konečně konec. Běžím po chodbě a chvátám domů. Když doma rozrazím dveře, okamžitě běžím po schodech nahoru a lehám si do Gerardovy postele. Zabořil jsem hlavu do jeho polštáře. Krásně voní. Zachumlám se do jeho peřiny a poskojeně zavřu oči. Ze spoda slyším bouchnutí dveří, určitě je to Gee, mamka nechodí takhle brzo domů. Nechce se mi vstávat z jeho postele, zůstanu ležet. Gerard vešel do pokoje.

"Mikey, co tu děláš?" Vyvalil na mě oči.

"Čekám tu na tebe" odmlčel jsem se.."Gee, j-já ti musím něco říct"

"Co Mikey?"

"Gerarde, já tě miluju" a je to venku, konečně, doufám, že mě nepošle dohře, to bych asi nezvládnul…



Gerard:

Civěl jsem na Mikeyho s dost udiveným výrazem.. V tu chvíli jsem nevěděl, co mám říct, bránila mi v tom moje stydlivost.. Místo toho jsem ze sebe vydal pár nesmyslných zvuků.. Nezavřel jsem ale pusu. Hlavou mi totiž promítalo, to co se právě stalo..

Co mu mám říct?! Začal jsem panikařit..

"J-já... Já tebe taky.." usmál se, ale tvář mu po chvíli zase zkameněla..

"Myslíš to vážně?!"

".. Nelhal bych ti.." sedl jsem si k němu na postel a políbil ho, abych dal najevo, že chci změnit téma..

To to musel říkat?!



Mikey:

Ohh, taky mě miluje. Já už myslel, že chce být znova s Frankem, ulevilo se mi. Položil sem si hlavu na Gerardův hrudník. Zběsile mu bušilo srdce.

"Děje se něco Gee?"

"Ne Mikey, vůbec nic" usmál se a pak se dlouze zadíval do zdi.

Něco tu není v pořádku, ale nebudu kazit tuhle hezkou chvilku. Zvedl sem se z jeho hrudníku a posunul se mu hlavou blíž k tý jeho. Gee se mi zadíval do očí a pak mě dlouze políbil. Hladil mě při tom po vlasech a něžně mi přejížděl rukou po zádech. Měl jsem z toho zimnici. Když se ode mě odtáhl, podíval se na mě, tak jak nikdy.

"Vážně je všechno v pořádku??"

"Nedělej si starosti, vážně, všechno je v pohodě" musím mu věřit, nic jinýho mi nezbývá…



Gerard:

Měl jsem z toho blbej pocit.. Lhal jsem mu.. Nemiluju ho.. Sice ho mám vážně rád, i víc než bratra, nebo kamaráda, ale nemiluju ho..

Spaloval mě jeho upřímný a zasněný pohled..

"navždy spolu" zašeptal..

"co?"

"Budem navždy spolu.. Slib mi to." achjo! nechci mu dál lhát!

Ale.. Bůh ví co udělá, když mu odpovím "ne"

"slibuju" pohladl jsem ho po vlasech.. A chtělo se mi brečet, když jsem viděl jak se spokojeně směje..

Vstal jsem a.. chtěl zamířit do svého pokoje.. Pak jsem si uvědomil to, že on je v mém pokoji! ale nemůžu ho vyhodit..

"No Mikey.. Asi se jdu vysprchovat" řekl jsem a on kývl hlavou a usmál se.



Mikey:

Zatím co se Gee sprchoval, natáhl sem se zase v jeho posteli a přikryl se peřinou. Měl jsem strašně hezkej pocit. Venku už se stmívalo, zavřel sem oči a představoval si život s Geem, jen my dva v nějakym osamoceným domku na kraji lesa. Ohh…krásná představa. Byl sem unavený, převalil sem se na druhý bok a usnul.

Probudil mě domovní zvonek. Podíval jsem se na hodiny. Bylo 8:30 večer…kdo to může teď být pomyslel sem si. Zvedl sem se z postele a šel se podívat dolů. Sedl sem si na schody a poslouchal. Jednoznačně to byl Frank, povídal si s Geem. Šli si sednout na sedačku…sestoupil sem o pár schodů níž, abych na ně měl lepší výhled…a co nevidim, líbá se s ním.

"GERARDE!!" vykřikl sem, a začal utíkat do svého pokoje. Zabouchl sem za sebou dveře a následně je zamčel. Vzal sem do ruky to poslední co mi zbylo, moje ostrá kamarádka, která mě nikdy nezradila. Na papírek jsem ještě Geemu napsal vzkaz.Papírek sem hodil na stůl a pak jsem se říznul, ne tak jako normálně, ale zatlačil sem na ní víc, tak aby mi vzala život. Jakmile jsem to udělal, ucítil sem, jak mě opouští síly a teplo. Všude kolem mě byla krev. Chtělo se mi spát, moc spát. Ještě sem slyšel jak mi někdo bouchá na dveře a křičí, byl to Gee. Ještě jsem viděl, jak vyrazil do pokoje a běžel ke mně. Jakoby z dálky jsem slyšel jak křičí proč sem to udělal. Ale já už nemohl odpovědět, únava mě přemohla. Zavřel jsem oči a ocitl jsem se někde, kde sem to neznal,bylo tam krásně…žádný Frank, žádná škola, žádný potíže…



Gerard:

On to vážně udělal?! I když slíbil že...

Frank na štěstí odešel hned jak jsem běžel za Mikeym..

Ale nemůžu tomu uvěřit!

dívám se na jeho bezmocné tělo.. A říkám si "co bude dál?".. Mikey je mrtvý. Do očí se mi hrnuly slzy, jen jak jsem na to pomyslel..

Co mi teď zbylo?! Frank? To on mě před rokem odkopl.. Ani ho nemiluju..

jediné co jsem chtěl byl.. Mikey.

Zvedl jsem se z postele, potřísněný od krve a ještě jednou se podíval na jeho tělo.. Na tu žiletku, kterou si už tolikrát ublížil..

"co to je?" vyhrkl jsem, když jsem spatřil kus papírku na jeho stole.. Bylo to dost neobvyklý, jelikož si mikey dost pečlivě uklízel..

Rozbalil jsem ho a přečetl obsah:

,,slíbil si, že spolu zůstanem navždy...

Miluju tě.

Mikey"

beze slov jsem opustil pokoj.. Vzal do ruky bundu a vyběhl ven z domu.. Už je skoro tma.

Zamířil jsem tam, kam jsem chodil vždycky, když mě něco trápilo..

Na nádraží.. Když jsem se vrátil k těm kolejím na které si vždy stoupám a uhnu chvíli před tím, než projede vlak, rozbrečel jsem se ještě víc..

Stoupl si na ně, ale tentokrát neměl v plánu uhnout.

Tma pohltila všechno kolem.. viděl jsem jen ty světla mířící naproti mě.

"Já svoje sliby plním"



The End
 

Happy B-day

10. září 2011 v 15:52 | Lily x) |  Mikey
No páni..už mu je vážně 31. Nevím co víc k tomu napsat, takže jednoduše...Happy B-day Mikey Way :)

Kam dál

Reklama